První malou filmovou roli dostal ještě jako student JAMU v povídkovém filmu HRY LÁSKY ŠÁLIVÉ (1971), kde s ním hráli také další kolegové ze studií, například Jiří Bartoška. Brněnské divadelní angažmá předurčilo Skopala k dalším rolím vzniklým v produkci brněnského televizního studia, například v seriálu SLOVÁCKO SA NESÚDÍ (1974) nebo v televizní adaptaci divadelní hry JENŮFA (1974), v níž stejně jako na divadle ztvárnil roli Števy. Ještě před svým odchodem z Brna se ale začal objevovat již i ve filmech točených na Barrandově, více příležitostí před kamerou pak logicky následovalo po jeho příchodu na přední pražskou divadelní scénu. Hrál ročně v několika filmech různých žánrů, dnes ovšem poprávu zapomenutých (například hlavní role ve filmu STŘEPY PRO EVU, 1978), z jeho výraznějších hereckých vystoupení lze připomenout například nepříliš sympatické role v komediích JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA (1980) nebo KŘTINY (1981).

Větší role s kladným charakterem mu pak přinesly seriály SANITKA (1984) nebo SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE (1985), hlavní roli sympatického atleta bojujícího se sebou samým pak hrál v seriálu DLOUHÁ MÍLE (1989). Sám Skopal si pak cenil svých hereckých výkonů v televizních hrách TĚŽKÁ HODINA (1986) nebo HONORÁRNÍ KONZUL (1991). Od konce 80. let ostatně Skopal pracuje výhradně pro televizi, jeho posledním celovečerním filmem byl rodinný snímek SPRÁVNÁ TREFA (1987). Od svého posledního filmu hrál Skopal celkem v 18 seriálech; při takto početné filmografii a vytížení v divadle je nasnadě, že málokdy dostal velkou roli, větší úlohu doktora Moudrého hrál v seriálu ŽIVOT NA ZÁMKU (1995), z jeho televizních inscenací stojí za zmínku detektivní hra MANŽELKA RONALDA SHELDONA (2001), v televizi v pozdější době nabyla významu jeho spolupráce s režiséry Zdeňkem Zelenkou a Ondřejem Kepkou, hrál také v pohádkách. Výrazné je působení Svatopluka Skopala v oblasti filmového a televizního dabingu.